O Martině, Janě a jednom státním zástupci

Snad doba temna jednou poleví,

a místo štvanic dojde na diskusi.

Svobodné jsou teď jenom projevy,

kdy každý to, co vláda, říkat musí...

Státní zástupce Aleš Cimbala požaduje pro paní učitelku, Martinu Bednářovou, exemplární trest za to, že s dětmi chtěla na základě argumentů diskutovat. Dopustila se tak „zločinu“ vystoupení z řady těch, kdo se slepě drží dané propagandy, což svými slovy potvrdil i pan Cimbala: „Vybočila z řádného výkonu učitelství, relativizovala válečnou agresi a nepravdivé informace vydávala za pravdivé.“

Co je to „řádný výkon učitelství“? Šíření jediné možné propagandy?

Pojďme si přiblížit, co vše rozhodně nelze nazvat řádným v případě procesu s paní učitelkou Bednářovou:

1) Nahrávku její výuky. Každý zločinec se odvolá v případě, že důkazy proti němu shromážděné byly dosaženy ilegálně. Praxe, kdy žák natáčí učitele bez jeho vědomí by měla být v demokracii zcela nepřípustnou.

2) Manipulaci s nahrávkou. Paní učitelka Bednářová opakovaně zdůrazňuje, že nahrávka její výuky byla sestříhána a účelově zmanipulována. Pokud je tomu tak, nikdy by neměla být připuštěna jako důkaz.

3) Paní Bednářová je viněna z popírání genocidy, čehož se ale zjevně nedopustila. V tom případě musí být souzena Jana Černochová, která nejenže popírá válečné zločiny (které mají ke genocidě blízko) v Gaze – ale ještě chce na jejich podporu opustit OSN. Například Břetislav Tureček poukázal na dvojí metr v posuzování verbálních trestných činů: „A když se třeba podíváme na veřejný prostor i na sociální sítě v České republice, vidíme jednoznačně výzvy ke genocidě Palestinců v Gaze, srovnat ji se zemí nebo vyhnat lidi do pouště, což říkají i politici. Problém je, že tyto věci se tady stávají přijatelnou normou, úřady to evidentně úplně ignorují a já říkám, kdyby toto někdo říkal o Izraeli, tak už je v klepetech.“ Zda–li se na českých školách rozvine debata o porovnání války na Ukrajině a v Gaze? Paní Bednářová se snažila se svými žáky diskutovat v dubnu roku 2022, přičemž ještě v květnu téhož roku vyšel v Deníku.cz rozhovor Jaroslava Balvína s ředitelem terezínského Centra studií genocid, Šimonem Krbcem, nazvaný příznačně: „Genocida na Ukrajině? Zatím ne.“ Podstatné je, že to, co se událo na Ukrajině, bude teprve historiky zhodnoceno – a proto nemůže být paní Bednářová stíhána za popírání něčeho, co tak ani nebylo klasifikováno.

Do kontextu je nutné dodat, že paní Bednářová chtěla pouze vyvolat diskusi o něčem, co mělo být ideologické tabu. Poukázala na selhání mainstreamových médií, například České televize. Dnes již koluje řada vtipů na téma, jak Rusům měla dávno dojít munice, apod. Manistream nás skutečně objektivně o konfliktu na Ukrajině neinformoval. Dále pak paní učitelka zmínila důležitý fakt, že bychom události na Ukrajině měli vnímat minimálně od roku 2014. To se samozřejmě v našem veřejném prostoru nedělo. Za to má být souzena? Neměli by spíše být souzeni ti, kdo dětem vtloukali do hlav, že si mají přát vraždu ruského prezidenta? Nebo snad v témže duchu budou děti manipulovány, aby se ptaly, proč ještě nikdo neodstranil Benjamina Netanjahua?

Pravdou je, že české školství je evidentně těžce nemocné. Ale jeho pomyslným nádorem v žádném případě není paní Bednářová.

Vizitkou české mediální scény potom je, že nežádá demisi Jany Černochové poté, co nabádala k vystoupení České republiky z OSN, kdy tato organizace vyzvala k okamžitému a trvalému humanitárnímu příměří vedoucímu k zastavení nepřátelských akcí, k plnění závazků podle mezinárodního práva a k zajištění neomezené humanitární pomoci civilistům. Jana Černochová útokem na mírovou rezoluci OSN poškodila zájmy České republiky, a měla by se ze svého jednání zodpovídat. Jana Černochová zpochybňuje genocidní jednání – a ještě ho navíc prosazuje. Pokud by měl tedy někdo stanout před soudem, je to česká ministryně obrany. Bohužel žijeme ve světě, kde resortu obrany šéfuje válečný štváč – a kde učitel usilující o demokratickou diskusi čelí trestnímu stíhání.

Koudelkova inkvizice

naše školství léčí:

Cimbala chce trestů více

za nevhodné řeči.

Prý nám naše děti kazí

neboť místo daných frází

volí vlastní slova.

To je zločin nad zločiny,

V procesu je velmi činný,

Kdo zpochybní genocidu,

před soudem hned stane?

Týká se to také Židů,

Za pár dní tu v troskách Gazy

ženy, děti leží.

Zde k zločinu nedochází?

Na nich nezáleží?

Hlavní je, že přemýšlení

Kde otázek žádných není,

všichni dogma volí…